Chci takovou fotku, abych vypadala, že píšu ✒️

Člověk by si měl dopřát, co chce a potřebuje.

Měla jsem vždycky specifické požadavky na to, odkud a jak chci fotku. Nahá v zimě v Kunratickým lese, jako víla na louce, bez oblečení u vody, s mírným oblečením kdekoliv… nebo s černými andělskými křídly.

Tentokrát ale zněl požadavek jinak.

„Chci vypadat jako ta vygenerovaná holka z webu holkazfestivalu.cz.“

Protože jsem se přeci samopasovala na někoho, kdo si něco píše. A přání mi bylo dopřáno.

Ale musím přiznat, že mou fotografku Simonu Krásnou to při přípravě muselo stát pořádný nervy. Lepila mi řasy a na tom pravém oku se mi vlastní kroutí tak neposlušně, že přísahám bohu, půl hodiny nade mnou stála, než je zkrotila. Trpělivá to žena.

Velký dík! Výsledek se mi líbí.

Jenom to pořadí mi nějak nesedí. Ta holka na webu vznikla vygenerováním. A já jsem se jí chtěla podobat 🙂

Je to vlastně další verze mě samotné. Jen tentokrát jsem si ji objednala.

Teď to bude totiž takhle: od dneška mám doma dva týdny ticha. Přesně na tu dobu jsem si schovala rukopis. Papír, tužka, žádná AI, žádný chytrej nástroj. Jen čtení a škrtání a doplňování. Už je to fakt pomalý, ale asi to nakonec rozhodne, jestli to bude knížka nebo jen hodně stránek.

Takže: vypadám jako holka, kterou vygeneroval počítač, a jdu dva týdny opravovat text výhradně tužkou.

Konzistence očividně není moje silná stránka. Ale trestat se za to nebudu ❤️

Dopřála jsem si obojí.