Místo mezi nebem a zemí. A vejde se do dodávky

S Míšou jsme se poznaly v kuchyni. Na alternativním táboře pro děti, kde se nikdo moc neptal, kdo co umí, a my dvě jsme se v tom shonu nějak ocitly u hrnců a vařily pro dvacet dětí. Když se s někým poprvé bavíš nad kotlem brambor, přeskočí se pár úrovní zdvořilosti rovnou.

O pár let později jsem za ní zajela na Vlčkovice fest. Ona tam měla svoji putovní čajovnu, já svůj začátek příběhu, který odstartoval tuhle knížku. To jsem tehdy ještě nevěděla.

Věděla jsem jen, že tam pod tou plachtou je líp než skoro kdekoliv jinde na tom place.

Od té doby se vídáme. Ve Vlčkovicích skoro každý rok, ale taky nad plechem vánočních perníčků nebo v zimě u nás na samotě. Míša je z těch lidí, po kterých ti zůstane v baráku tepleji a více žensky, i když už dávno odjela 🙂

A protože šíření dobra nikdy není dost, začínáme spolu něco chystat. Zatím to má obrysy, ne jméno. Ale začít se dá jedině tak, že si necháš vyprávět.

Tak jsem se ptala.

Záměr jako bejk

Kdy ti došlo, že chceš dělat čajovnu, a proč zrovna putovní? Kdo všechno je součástí Čajovny Pod moruší?

Mít čajovnu je super, ne? Nějak jsme se k tomu dosnily s kamarádkou Vendulkou, nedílnou součástí a tváří Moruše. Pak se k nám připojila Eliška a rázem byl na světě záměr jako bejk.

Putujeme, protože jsme s rozhodly nezkamenět na jednom místě, neuvázat si na krk břemeno nájmu. Hlavně jsme ale neziskovka, máme už ve spolku 17 členů a spoustu spřízněných duší a ve stanovách krásnou vizí „místa mezi nebem a zemí, laskavého k lidem a přírodě“. A tohle místo se poslední dobou často objevuje právě pod naším čajovným stanem. Ovšem nejen tam!

Odkud je jméno Pod moruší? Byla někde skutečná moruše?

Původně jsme plánovaly založit klasickou čajku, a to v Benešově v jedné krásné historické budově, na jejímž dvoře kraluje obří moruše. Nakonec nás osud zavál jiným směrem, nicméně moruše nás stále provázejí a každý rok se snažíme alespoň jednu někam zasadit. Na nějaké naše srdcové místo.

Koberce a koberečky, hrnky a hrnečky

Jak vypadá den, kdy balíte čajovnu a vyrážíte? Co všechno se veze?

Úúú, tak to je vždycky velkolepý! Máme našlapanej skládek v benešovském pivovaru, takže tam ráno najedem, Vendy třídí, co je na tu konkrétní akci potřeba, a my ostatní to sázíme do Tranzitu. Vždycky se modlíme, aby se připojili alespoň dva muži, protože máme v inventáři nejen těžkou stanovou plachtu a bambilion tyčí, ale taky chladící vitrínu, a to se ti fakt nechce tahat 🙂

No a pak všechny ty koberce a koberečky, stolky a stolečky, hrnky a hrnečky… No asi si to dovedeš představit.

Kolik festivalů za léto? Kde jste letos byly? Co vás ještě čeká?

My jezdíme jen pár akcí, který fakt milujem. Převážně lokální, takže Benešov a okolí: kultovní Vlčkovice fest, pak Right news music garden – reggae festík v Louňovicích pod Blaníkem – to jsou naše druhý Vánoce, kde se sjede celá naše peace ´n love family. Pár let už se taky objevujeme na legendárním Trutnově a od loňska jezdíme na příjemné akce do Valdštejnské lodžie v Jičíně.

Jinak my také hodně akcí spolu/pořádáme – různé jarmarky, workshopy, semináře, jako třeba Community building podle Scotta Pecka v ekocentru Loutí, za covidu jsme upekli Čtyři dohody v Benešově.

Dost také působíme ve virtuálním prostoru, hlavně na Facebooku, zrealizovali jsme různé online projekty s ekologickou nebo společenskou tématikou. Tenhle směr bychom teď chtěli víc rozvinout a konečně si založit pořádnej web. Velký impuls k tomu přišel od tebe, z čehož jsem nadšená, protože vím, že spolu nám půjde cokoliv – loupání brambor, stavění webu, my se do toho pokaždý vrhneme po hlavě a pak se dějou věci!

A taky se vrátit k pořádání vlastního festiválku, zatím to vypadá na 1. máj na Chvojně (kostelík poblíž Konopiště) ve spolupráci s hudebním kmenem Svarga.

Co je festival vidět zpod plachty

Co vidíš z čajovny, co ostatní nevidí? Sedíš stranou, lidi k tobě chodí unavení a upřímní, načerpat trochu sílu. Jaký je festival, když se na něj koukáš zdola, ne z parketu?

No, já moc nesedím. Moje nejoblíbenější místo je vpředu na objednávkách. Miluju komunikaci se zákazníky, ráda se s nimi směju a úplně nejradši s nimi prožívám takové ty jejich mikropříběhy. Čajovna je specifická tím, že si obvykle na fesťáku najde svůj okruh zákazníků, kteří se do ní stále vracejí jako do oázy. A s těmi mě nejvíc baví spřádat, navazovat a dělat jim radost.

Je festival místo, kde se lidi otevřou, nebo kde se schovají za dobrou náladu? (Přijde mi, že kus obojího naráz. Co ty?)

Dobrá nálada člověka někdy otevře, jindy se zas otevřeš a máš z toho dobrou náladu. Ale to jsou jen dva z tisíců odstínů dynamiky, co mezi lidmi a v lidech proudí. Výjimečnost fesťáků spočívá v tom, že lidi to tam rozjížděj na plný obrátky: ať už jim jde o to se utrhnout ze řetězu, vypnout, ventilovat, seznámit se, tančit, užít si…, zpravidla do toho jdou naplno. A mě baví naskakovat na vlnu s nimi!

Pozná se na člověku, kolik dní už je na place? Mění se to, co ti řekne první den a čtvrtý?

Jasně, je to vyčerpávající – nespíte, jíte, jen když si vzpomenete a kdovíco, pořád na vás někdo mluví a do toho řve hudba. Jenže nás to neuvěřitelně nabíjí. Obvykle celý víkend jedeme bomby, pak to sbalíme, odvezeme, vyložíme, až do té doby se neustále řehtáme, no a pak se doplazíme domů a tam umřem 🙂

Kolíček se srdíčkem

Jak jste přišly na živou seznamku? A víte o nějakých úspěších?

Ty příběhy kolem se pořád nějak opakujou: rozpadlý vztahy, chvíli euforka, pak samota a hodně často lidi uvízlý v síti online seznamek. To je krutej svět plnej ne/milosrdnejch lží, ghostování, masek a hlavně nekonečná ztráta času a energie. Takže Wanda, kámoška z našeho týmu, jednou přišla s nápadem festivalový seznamky naživo.

Jseš single a nebráníš se novýmu seznámení? Vyzvedni si v čajovně kolíček se srdíčkem, připni na viditelný místo a nech působit ducha festivalu. Zatím proběhlo jen první testování ve Vlčkovicích, takže výsledky jsou těžko měřitelný, ale nějaký vlaštovky se objevily a rozhodně s tím hodláme pokračovat!

Léta v čajovně s chůvičkou u ucha

Máš festivalový příběh, který ti zůstal v hlavě?

To jsou spíš takový střípky – jednotlivý hlášky, momentky, ozvěny nadšení, když je nám spolu fakt skvěle. Jsme totiž úplně nejlepší tým a milujem se navzájem a to, co děláme! No a taky mi vyjelo pár hard chvilek, protože na festivaly mě zpravidla provázejí i moje děti. Například naposledy se nám syn ztratil a vyvolávala ho kapela. Nebo uspávání ročního miminka na dunící zemi ve stanu mezi dvěma stagi na Trutnově, a to s doprovodem vulgárních výkřiků ožralýho Záviše, libovka. Vůbec celá ta léta v čajovně s chůvičkou u ucha, to je můj velkej příběh, kterej z hlavy asi jen tak nevytluču 🙂

Co bys poradila holce, co jede na festival poprvé sama?

Ať se nechá unášet proudem. A že proto, aby si to pořádně užila, nemusí být na kaši. A kdyby něco, ať se staví v čajce, my ji dáme do kupy 🙂

Proč se u čaje mluví jinak

Čím se čajovna liší od hospody? Co udělá čaj s tím, jak spolu lidi mluví?

Alkohol tě upraví do jiné podoby: utlumí, nakopne, záleží, jak to kdo má. Myslím, že lidi, co si radši dají čaj, jaksi nemají problém s tím zůstat při vědomí. Zůstat sami sebou. To jejich normální já jim (a potažmo i ostatním) stojí za to být zachováno a projeveno. Takže pod čajovným stanem se dějí hluboké rozhovory, smích, pláč, upřímnost. To mám ráda.

Malý ráj na zemi

Máš svůj oblíbený moment festivalu?

Dlouho po půlnoci, když už si nikdo nic nedává, ale nám se ještě nechce zavřít. Najednou to místo tak nějak zvláštně obydlíme. Nalejeme si medovinku, všechno kolem voní tyčinkami a masalou a my někde vzadu v hlavě tušíme, že jsme vytvořili ten malý ráj na zemi, kvůli kterému do toho jdeme – zas a znova.

---

Tak tohle je Míša. A tohle je ten stan, kolem kterého jsi možná posledních pár let procházela a nevěděla, co se v něm děje.

Až ho příště na fesťáku uvidíš, zajdi tam. Klidně ve tři ráno. Klidně unavená. Ono to k tomu tak nějak patří.

Čajovnu Pod moruší najdeš na Facebooku. A pořádný web si prý konečně chystají.