Voda je ještě studená

Sedím ve RAFARIZu v Táboře, venku takové horko, že i stín hledá stín. Na stole prosecco. Vypadá to jako oslava, ale slavit zatím není co, nic není hotovo 🙂

Mikrorománek Holka z Festivalu je zdánlivě dopsaný.

Od stanu u jabloně až po poslední větu. Člověk by řekl hotovo, a ono pořád ne.

Protože napsat příběh a zkusit připravit knížku jsou dvě úplně jiný disciplíny.

Asi jako když vařím během deseti minut večeři.

Nebo když se zajdu najíst třeba sem 🙂

To první se dělá buď z nadšení nebo že není jiná možnost. To druhé je rozhodnutí. Ochutnat něco hodně dobrého a zaplatit si za to.

Takže teď čtu. A škrtám. A vracím se k větám, které jsem měla za hotové, a zjišťuju, že hotové nejsou, že jim vlastně nerozumím 🙂

Po mně to ještě dostane editorka, a já se na to upřímně těším i se toho děsím zároveň. Bude to znamenat slyšet pravdu o vlastním děcku 🙂

Prosecco mezitím v tom vedru získává teplotu. Nevadí. Voda je ještě studená… ❤️