Slevit ze svých nároků

Napsal jí, že je pro něj strašně nekomfortní držet se v tenzi, jestli dostatečně naplňuje očekávání jiných.

Vyslechla si to. Přemýšlela, co má dělat jinak. Nenašla nic závratného. Takže dělala to, co vždycky. Seděla a čekala na zázrak.

☙❧

Slevit ze svých nároků. Tuhle radu dřív nebo později dostane každá, která chce víc, než zrovna dostává.

Laura slevovala tak dlouho, až nezbylo moc. A pořád to bylo hodně.

Kniha má konec. Napsala jsem ho, přepsala a poslala editorce. Jenže život se na konce kapitol neohlíží. Jede si dál po svém a občas do něj vrátí věci, o kterých jste si mysleli, že už bydlí jen v textu.

Takže opravuju čárky ve větách, které se staly před lety. A mezitím si ověřuju, že některé z nich pořád platí. Že se dá mít krásný den a po něm prožívat smutek a poslouchat ticho. Že tělo si pamatuje víc, než by mělo.

Je to zvláštní zrcadlo. Čtu, jak Laura sedí nad telefonem a čeká na zázrak. Jenže ona ještě věří. Že být trpělivá a čekat přinese vytouženou odměnu. Bojí se udělat krok, že přijde i o to málo. Má strach, a tak čeká.

Já už vím, že to strachem není.

A stejně mi je někdy smutno. To se škrtnout nedá.

S knihou by slevit šlo. Vánoce jsou blízko, stačilo by nechat věty, kde to drhne, nečekat na editorku a přestat se vracet ke kapitolám, které jsou důležité.

Jenže nechci slevit ze svých nároků. Posunula jsem termín. U knihy je to nakonec snadný, rozhoduju já.

Kniha vyjde PO Vánocích.