Gramatika odstupu

Děti jsou pryč. A tak jsem skoro celou noc opravovala vlastní románek! 🙂

Věty, u kterých jsem kdysi brečela, smála se nebo jim nerozuměla, čtu dneska s červenou tužkou v ruce. Obrazně řečeno, samozřejmě. Vzpomněla jsem si na to, jak moje máma červenou propiskou opravovala testy žákům. Dost často se červenaly nejen tou červenou náplní, ale i studem. Aspoň simulovaným! 🙂

Věty, které mě kdysi skládaly, mají dneska hlavně špatnou shodu podmětu s přísudkem. Asi takhle nějak tedy vypadá odstup. Ne že to přestane bolet, ale že v bolavé větě dokážeš najít překlep. Nebo smích ❤️

---

V Málaze nemohla najít kartičku od hotelového pokoje hned první večer. Opírala se o zeď, v ruce držela láhev vína a bylo jí to fuk. Po dlouhé době neřešila nic. Jen tu absurditu, že mají pokoj, a přitom do něj nemůžou.

Na recepci se museli přiznat, aby noc neprostáli na chodbě.

Dostali nový klíč. Tu starou kartičku ale ve skutečnosti neztratila. Nosila ji v peněžence celý rok, mezi účtenkami. Občas na ni narazila a usmála se. Trvalo jí dlouho, než si uvědomila… že má klíč od pokoje, ke kterému se už nedá dojít.